Plošná třicítka v Praze: Proč by měla být jen v rezidenčních zónách?
V poslední době se často diskutuje o tom, zda by Praha měla následovat příklad Paříže a zavést plošné omezení rychlosti na 30 km/h. Někteří aktivisté dokonce blokují magistrálu, aby upozornili na svůj požadavek. Argumentují tím, že nižší rychlost zvýší bezpečnost, sníží emise a podpoří alternativní způsoby dopravy. Odborníci i politici se ale na této otázce neshodují.
Náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) považuje blokády za kontraproduktivní a tvrdí, že plošná třicítka na magistrále není vhodná. Naopak radní Prahy 3 Matěj Michal Žaloudek (Zelení) podporuje aktivisty a srovnává jejich akce s protesty v Amsterdamu v 70. letech, které vedly k vybudování bezpečné cyklistické a pěší infrastruktury.
Je ale opravdu nutné volit mezi extrémy “vše nebo nic”? Neexistuje nějaké rozumné řešení, které by vyhovovalo všem zúčastněným stranám? Podle architekta a urbanisty Petra Bednára ano. Ve svém komentáři pro Seznam Zprávy navrhuje vzít si inspiraci z holandských měst, kde mají dopravní systém odstupňovaný do tří rychlostních úrovní:
- regionální silnice typu okruh (100 km/h)
- silnice typu magistrála (50 km/h)
- silnice v rezidenčních oblastech (30 km/h)
Tento model by podle Bednára mohl fungovat i v Praze. Zóny s třicetikilometrovou rychlostí by se zaváděly hlavně tam, kde žijí a pohybují se lidé – v okolí škol, školek, parků, obchodů a dalších veřejných prostor. To by zlepšilo kvalitu života, snížilo hluk a zvýšilo pocit bezpečí. Na druhou stranu by se zachovala padesátka na rovných a přehledných silnicích, které umožňují bezpečnou a plynulou dopravu. To by uspokojilo potřeby řidičů i veřejné dopravy.
Jako příklad takové silnice uvádí ulici v holandském Delft s limitem 50 km/h. Podobnou by si představoval například pro Olšanskou ulici v Praze. Tam by podle něj stačilo vytvořit dostatečně kvalitní a bezpečný prostor pro chodce i cyklisty.
Bednár také upozorňuje na to, že stavba nových a širších silnic není řešením dopravních problémů ve městech. Naopak vede k tomu, že se přiláká více řidičů, kteří by jinak volili jiné způsoby dopravy nebo jiné trasy a časy. Tento jev se nazývá indukovaná poptávka a byl prokázán mnoha výzkumy. Například v Houstonu v USA se rozšířila dálnice Katy Freeway na 26 pruhů, což ji učinilo nejširší dálnicí na světě. Místo snížení zácpy se ale dopravní situace ještě zhoršila a rychlost ve špičce klesla na 30 km/h.
Podle Bednára je proto lepší investovat do kvalitní veřejné dopravy, cyklistické infrastruktury a chodníků, než do dalších silnic. To by podpořilo multimodalitu dopravy a snížilo závislost na autech. Zároveň by to zlepšilo životní prostředí, zdraví a ekonomiku města.
Plošná třicítka v Praze je tedy snem řady aktivistů, ale ne všichni s ním souhlasí. Někteří odborníci i politici tvrdí, že by městu přinesla jen absolutní chaos a zhoršila dopravní situaci. Možná by ale stálo za to hledat kompromisní řešení, které by respektovalo potřeby různých uživatelů silnic. Třeba takové, které funguje v holandských městech.
Foto: Stable Diffusion – Vytvořeno umělou inteligencí